od Rapid » 26 srp 2019 14:26
V žádném případě nechci zpochybňovat práci lékařů a sester. Sám jsem byl za svůj aktivní život v nemocnici více krát, a to převážně v přímě souvislosti s pracovním vytížením, tedy hospitalizace, kdy se domníváte, že jste neporazitelný stroj, ale záhy po vyšetřeních zjistíte, že jste se pohyboval dlouhodobě v pásmu břitkého ostří. Ve všech případech, které nastaly jsem velmi oceňoval přístup personálu a nezaznamenal jsem nikdy nic, co by mě vedlo k zamyšlení se nad tím, že by lékaři a sestry nebyli odborně zdatní a trpěli neochotou k poskytnutí pomoci. Z těch několika hospitalizací to byly dvě v litoměřické nemocnici. Výkony zdejších lékařů a sester jsem mohl porovnat s pobytem ve fakultních nemocnicích v Praze. Když mě v litoměřické nemocnici navštívil můj přítel, lékař z lékařské fakulty v Praze, nestačil se divit tomu, jak je naše nemocnice vybavená, jak s ním komunikuje personál, který netušil, kdo se jej na můj zdravotní stav dotazuje. Proč se o tom zmiňuji? Já sám přísně dodržuji veškerá preventivní vyšetření a pravidelné prohlídky. Celý život jedu nejméně na 150%. Prevencí proti přetížení mi byl vždy sport, ale nikoliv jen rekreační, vždy takový, kdy se člověk dokáže poměřit buď se svými hodnotami, nebo s jinými stejně věkově porovnatelnými soupeři.
Přijíždí sanitní vůz, v něm člověk přibližně stejného věku, jeho váha je dvojnásobná proti mé váze, od pohledu je vidět, že je zbědovaný nejen životem a přístupem k němu, ale i celoživotní filozofií, ryze českou, která spočívá v tom, že lidé tohoto typu jsou grilovači, pivní skauti a podobně, žijí si svůj konzumní bezmyšlenkovitý život, zahleděni sami do sebe a svého relativně úspěšného životního stylu, který začíná a končí na zahrádce, nebo někde v pivnici a taktéž pracovním výkonem pokud možno v pásmu okolo 50% toho, co by měli odvádět. Zbylých 50% odpočívají již ve svém zaměstnání, aby měli dostatečný objem energie pro svůj volný čas. Ten styl mnozí zdědili od svých stejně přemýšlejících rodičů, kteří je nenaučili starat se o sebe a své zdraví. Mezi tím však zdravotnictví udělalo ohromný pokrok, kterým prodlužuje život i těm, kteří o to ani sami nestojí a chovají se ke svému zdraví bez patřičné pokory a odpovědnosti, a to na úkor těch, kteří se o svůj život stojí a věnují mu potřebnou péči. Nakonec zjistíte, že mezi vámi a tím druhým je rovnítko! Ptám se sám sebe, je to spravedlivé? Již dávno jsem poznal, že tento můj názor je velmi neobvyklý a nehodí se do žádné restaurace, kde jsou si téměř všichni lidé rovni a téměř všichni mají nejvíc rozumu a vždy vědí, jak by vše dokázali vyřešit, kdyby jim to bylo umožněno. Měl bych se asi starat sám o sebe, o svou rodinu, ale nedá mi to, proto dál odvádím práci i za ty, kteří se stále domnívají, že je povinností lékařů a sester vrátit jim zdraví, na které celý život zapomínali, aby mohli dále pracovat na těch svých 50%.
Od nemocnice odjíždí pohřební vůz. Všichni ti, kteří se tolik snažili postavit na nohy toho zbědovaného pacienta jsou považováni za neschopné, kteří dělají svojí práci neodborně a nejlepší by bylo, podat na někoho z nich žalobu, protože se snažili strašně málo. Ale to už začíná jiný příběh, příběh o spravedlivé justici, která měří všem občanům stejným dílem, pokud na to mají dost peněz. O tom zase někdy příště.
Jak skvělá a zdravá, či nemocná je společnost česká, která vás dokáže zatratit pokud nepůjdete v politickém stádu a nebudete přejímat myšlenky těch, kteří byli NÁMI zvoleni k vedení tohoto stáda.
Děkuji lékařům, sestrám i ostatnímu personálu v litoměřické nemocnici i v dalších léčebných zařízeních, že zatím vydrželi nájezdy novodobých sobeckých barbarských nájezdníků, kteří nevidí nic jiného než svůj osobní prospěch, který je záhubou jakékoliv zdravé společnosti. Naše společnost bohužel zatím zdravá není.