od psychiatr » 21 úno 2012 22:59
Psychiatrické resumé
(aneb koho jste to vyhnali)
Lékař František Koukolík, možná aktuálně náš největší odborník na stavbu a fungování lidského mozku a autor slavného spisu Vzpoura deprivantů, v jedné své studii píše o znacích kategorie zvláštního typu úspěšně adaptovaných asociálních psychopatů, které on sám nazývá deprivanty. Za nejnebezpečnější deprivanty považuje Koukolík ty, kteří mají vysokoškolské vzdělání. Základních šest znaků deprivantů (z dvaceti uvedených) vymezuje takto:
- patologická lhavost
- podvádění a manipulace
- chybějící pocit viny
- naprostá bezcitnost
- parazitický styl života
- neschopnost převzít zodpovědnost za své činy
Deprivant nemusí naplňovat všechny znaky, pro jeho rozpoznání a kategorizaci stačí tři, přičemž ale nejde o pouhou symptomatologii, nýbrž o hluboce integrované a v podstatě neodstranitelné osobnostní rysy. Podle Koukolíka představují deprivanti jedno procento populace (v ČR je jich tedy 100 tisíc), žen je čtyřikrát méně než mužů. V současném společenském klimatu pronikají deprivanti vzhůru sociální hierarchií, ovládají manažerské pozice výrobních korporací, zastávají politické funkce, sedí na důležitých postech ve státní správě atd. Z dvaceti tisíc nebezpečných žen byla, bohužel, jedna ustavena (vlivem jiných supportivních deprivantů z řad politiků) ředitelkou Gymnázia Josefa Jungmanna. Na facebookovém diskusním fóru Podpora, někdy na přelomu ledna a února 2011 se účastník vystupující pod profilem Káva vyjádřil „... nevíš, s kým si zahráváš.“ Vyvolal nesouhlasnou reakci, zřejmě to i myslel jinak, ale memento před destruktivitou povahy Evy Bulasové tím vystihl dokonale.
Za první rok svého působení ve funkci (září 2009 až září 2010) zmanipulovala Bulasová (předstíraným přátelstvím, vyvoláváním soucitu konfabulovanými nemocemi a léčebnými procedurami, podplácením, ale i naháněním strachu bezskrupulózním odstraněním některých zaměstnanců školy) několik učitelů a školníka ke klientské oddanosti. Většina sboru a zbytek nepedagogických zaměstnanců však byla rozčarována a silně znepokojena. V průběhu podzimu 2010 se situce vyostřovala založením odborové organizace, a spory pak gradovaly nepřátelskými akcemi z obou stran během roku 2011. Pokud by mentality Bulasové, Jakubce a Koudy nevybočovaly z normality většinové populace, muselo by už na začátku jara dojít k odvolání ředitelky Radou kraje či k odstoupení samotné Bulasové. Psychopatické rysy jmenovaných osob však zabránily racionálnímu řešení a vyhrotily situaci do absurdní podoby, jak ji pamatujeme od června do září 2011. Kolektiv zaměstnanců školy se vytripolarizoval do polohy otevřeného nepřátelství (první pól), bezmocné, šokované pasivní rezistence s latentním odporem (druhý pól) a s ředitelkou identifikované pozice s racionálním sebeobhajováním (třetí pól). Katastrofální tripólová vztahová skutečnost dosud na škole skrytě přetrvává i vinou od října dosazeného a bezradného (Koudou a Jakubcem řízeného) prozatimního ředitele. Prognóza jejího napravení je bolestivě nejistá.
Veřejné protesty obyvatel Litoměřicka byly bezprecedentními akcemi ochrany hodnot vzdělání a sociální integrity na škole s tak dlouhou a slavnou tradicí.