od Petr Hošek » 24 kvě 2010 09:31
Ve čtvrtek 6. 5. proběhlo mimořádné zastupitelstvo s jediným bodem: podpora HC Stadion Litoměřice po úspěšném postupu do 1. národní ligy. Výsledek hlasování dopadl tak, jak dopadl a nelze nyní než popřát hokejistům hodně štěstí v 1. lize.
Zároveň však tento případ upozornil na to, že se při rozhodování o finančních prostředcích přidělovaných městem osobní zájmy a lobby stále více promítají do rozhodovacích procesů. Na tuto závažnou situaci upozornili i diskutující občané při hledání Desatera problémů města. Je tedy třeba se důkladně zamyslet, co je prioritou města v oblasti sportu a jak postupovat při rozdělování obecních peněz (tedy financí z daní všech obyvatel města) v této oblasti.
Vidíme jako jednoznačné naplnění těchto cílů:
1. Prevence sociálně patologických jevů mezi mládeží.
2. Podpora zdravého životního stylu dospělých
3. Možnost propagace města
1. Prevence sociálně negativních jevů, nezdravého života, vytváření pozitivních životních postojů, naučení se pravidlům fair play mezi dnešní mládeží je naprosto nejdůležitější cíl městské podpory sportu. Zde není peněz nikdy dost. Stanovme jasná pravidla této podpory, vynechejme rádobyargumenty pro rozdělení, jimiž lze různě ohýbat ve smyslu - tradice ve městě, zájem města na sportovním odvětví. Je v zájmu každého sportovního oddílu ve městě, aby byly dodrženy 3 zásadní pilíře přidělování dotací na sport
1. Finanční možnosti města
2. Dokonalá průhlednost udělování dotací
3. Spravedlivé rozdělování finančních prostředků
V prvním pilíři se musí odrážet trvalá udržitelnost rozvoje sportu ve městě, není možné si na sport půjčovat, v případě dobrých finančních výsledků může být podpora větší, v hubených letech musí být skromnější. Žádný sportovní oddíl, který hraje vyšší soutěž, nemůže být závislý výhradně na příspěvku od města. Město může být pouze doplňkovým zdrojem peněz, nikoli majoritním sponzorem. Částky, které do sportu půjdou, musí určovat ekonomové města, dle finanční situace města, nikoli sportovní kluby, které o této situaci nemají reálnou představu.
Druhý a třetí pilíř by měly být podstatné pro vytvoření jednoduchého systému udělování dotací, který se účelově nemění každý měsíc, kvůli lobování různých zájmových skupin. Jeden z modelů by mohl být následující:
Největší balík peněz by byl soustředěn pro všechny sportovní oddíly působící na území města a vychovávající mládež - dotace bude příspěvkem na počet dětských členů (ve stejné výši), např. 100 Kč na dítě v oddíle.
Další dotace by měla přijít klubům ve formě příspěvku na sportoviště v podobě procentuálního podílu na celkových výdajích za rok pro mladé sprotovce – př. basketbalisté vydají za tělocvičnu pro nedospělé hráče 200.000 Kč ročně na nájemném, město jim přidělí dotaci ve výši 10% - 20 000 Kč, hokejisté vydají na pronájem ledu pro děti 1.000.000 Kč ročně, město jim přidělí dotaci ve výši 10% - 100.000 Kč – jednoduché a přehledné, zohledňující různé sporty a jejich finanční náročnost. Ty, které jsou ve „svém“ mají možnost svá sportoviště pronajímat dalším subjektům a proto nemají nárok na tento typ dotace. Spoluúčast města na provozních nákladech městských sportovních zařízení, využívaných kluby by měla být jednou ze zásadních věcí při podpoře sportu v Ltm. Musí však být pro všechny oddíly i zařízení stejná a spravedlivá.
Menší dotační tituly se pak dotýkají investic do sportovišť klubů a sdružení (v poměrné výši za určité časové období) a organizace sportovních akcí – kvalitu a podíl financí nechť posoudí sportovní komise při zastupitelstvu města, založená však skutečně na všech zástupcích sportovních oddílů na území města. Rozhodovat se musí na základě kvality projektů, nikoliv dle klubové a sportovní příslušnosti.
2. Zdravý životní styl dospělých - zde vidíme jediné, ať město podporuje možnosti sportovního vyžití, tj. budujme sportoviště, tělocvičny, cyklostezky, areály pro kolečkové brusle. Peníze na provoz ať si však dospělí shánějí sami. Neobstojí ani argument, že se lépe dají sehnat sponzoři na dětský a mládežnický sport, než pro dospělé. Upřímě řečeno, proč by mělo město přispívat na platy hráčů a odměny činovníků? K čemu? Chce to velkou odvahu vedení města, vždyť se sportující veřejnost zná vzájemně. Každý má své přátele, ale pak nemůže být nikdy nastolen spravedlivější systém, než je doposud, tzn. ti kteří mají známé a lobbují, mají peníze, a ostatní mají smůlu.
3. Propagace města – Tento cíl je až na posledním místě, už jen proto, že je dosti neměřitelný a nezměřitelný. Ano, existuje, ale nakolik jsou tyto prostředky efektivní. Co je propagace? Fanoušci oddílu a sportu zavítají do města, nebo jenom do tělocvičny a pak hned zmizí? Není to jako s koncertem Kabátů na Vinobraní – tisíce diváků, ale o Litoměřicích neveděli nic, ani je Litoměřice nezajímaly?
Peníze na přímou propagaci, ať jsou vynakládány v souvislosti s cestovním ruchem, školstvím atd. Pokud se podaří vytvořit kvalitní podmínky pro mládežnický sport, bude i v soutěžích dospělých možnosti propagace města víc než dost.