Milovala jsem tuhle pekárnu, která jako první začala konkurovat PEHaku. Nikdy jsem se z města nevrátila bez jejich drobenkového rohlíku, křupavé placky plné škvarků, nebo jejich chleba. Z mého nákupu první vypadl ten rohlík. Z máslové drobenky na něm zbyla jen trochu oslazená mouka. Z placek se léty vytratily škvarky. Alespoň jsem občas zašla pro ten chleba. Někdy byl krásný. Kůrka křupavá, ale světlá. Někdy chleba vyloženě tmavý, téměř spálený. Dozvěděla jsem se, že jsou dvě směny. Jedna peče ten krásný, druhá ho pálí. Teď zajdu občas dát šanci tomu chlebu. Buď mám smůlu na tu špatnou směnu, nebo už to pálí obě. Všimla jsem si i hodně pečiva z minulého dne, které se prodává se slevou, také “krásně “ vypečeného.
A co se týká obsluhy, nejste sám co se dozví víc než potřebuje. Včera se obsluha s pobaveným úsměvem dohadovala, jestli se pán, který neodhadl velikost nákupu a svoji hotovost, vrátí nebo ne. Naštěstí jak slíbil, během chvilky byl zpět a tak jsme se i my , ostatní dočkali nákupu. Jo a ještě. Jednu z prodavaček už od včera bolela hlava
