Re: Volba hlavy státu
Napsal:
15 led 2013 13:37
od Vladislav Liška
Vyvěšuji zajímavý příspěvek za uživatele, kterému se nedaří zde ho vložit a poslal ho mailem.
I já váhám mezi
kandidáty, a tak Vás prosím zda to tam můžete vyvěsit Vy.
Jsou to informace, nikoli z ČT nebo NOVY, MUSÍ SI JE ČLOVĚK PŘEBRAT SÁM.
S pozdravem XX
******************************
Hříchy Karla Schwarzenberga
Protože čeští novináři nejsou schopní napsat o Vás pravdu a pouze Vám
podlézají, i když by měli ve skutečnosti poukazovat na nemalé otazníky,
které tu už od roku 1989 v souvislosti s Vaším působením visí ve vzduchu,
napíši tu pravdu o Vás já. A nebude to příjemné čtení.
Že je Schwarzenberg hulvát, je ale ještě to nejmenší. Je to také nebezpečný
hulvát s nebezpečnými konexemi a nečistými záměry. Huhlání, které může být
pro někoho roztomilé, a rádobyvtipné bonmoty (nad kterými se redaktoři novin
tetelí) nemohou zakrýt pravou podstatu Schwarzenberga coby člověka, který v
nejvlastnějším smyslu slova opakovaně a dlouhodobě zrazuje české národní
zájmy. A který přitom sedí na jedné z nejvýznamnějších pozic českého státu a
ovlivňuje jeho vztahy s celým světem.
Pojďme se tedy podívat na to, kdo nám tu už šestým rokem řídí diplomacii a
kdo ovlivňuje politiku už od roku 1989, kdy si ho sem přivedl bývalý
prezident Václav Havel. Uvidíme totiž, že Schwarzenberg slouží zájmům svým a
zájmům Bilderbergu a dalších prapodivných nadnárodních finančních elit.
Karla Schwarzenberga neradno podceňovat. Zlí jazykové sice tvrdí, že chodil
do zvláštní školy, ale ve skutečnosti je to velice vychytralý muž, který za
maskou dobráckého a bodrého společníka v hospodě nad pivem skrývá úmysly už
méně dobrácké. Dělá ze sebe hostinského a lesníka, ač je ve skutečnosti
mistrem zákulisních pletich. Psal jsem o něm už v článku "Schwarzenberg.
Hrobař české diplomacie?", nyní se ale podívejme na jeho osobu trochu
zeširoka.
KAREL SCHWARZENBERG RESTITUJÍCÍ
Kde se vzal, tu se vzal, objevil se v české politice v roce 1989 Karel
Schwarzenberg. Český disent podporoval už od roku 1968, například tím, když
na svém rodinném sídle v bavorském Scheinfeldu založil s historikem Vilémem
Prečanem Československé dokumentační středisko, které shromažďovalo
materiály a dokumenty Charty 77 a zakázanou samizdatovou literaturu.
Charta 77 se na jeho zahraničním sídle často scházela, takže není divu, že
si čerstvý prezident Václav Havel Schwarzenberga vybral za svého kancléře
(tuto funkci zastával v letech 1990 až 1992). Jak se dozvíme z životopisné
Schwarzenbergovy knihy, byl ale neoficiálním Havlovým poradcem už od roku
1987, kdy se seznámili.
Už i proto, že Schwarzenberg dokázal zařídit to, co by jinak bylo v
posametových poměrech složité - nakoupil pár faxů, Havlovi a Dienstbierovi
obleky, aby se v cizině neztrapňovali svými džínami a vytahanými svetry, a
poradil lidem z OF, jak se co dělá a jak to na Západě chodí. Pomohl jim
otevřít dveře ke svým politickým kontaktům.
V této neformální roli, do které nebyl nikým zvolen, získal na Hradě velký
vliv, se kterým se pustil jak do soukromých aktivit (restituce), tak do
ožehavých politických témat, která Češi přijímali s rozpaky, ale
Schwarzenberg se nad nimi nerozpakoval vůbec (například ponížená omluva
sudetským Němcům jako splátka za to, že Charta 77 dostávala peníze kromě CIA
také od sudetských Němců).
Schwarzenbergovy restituce jsou stejně tajemné, jako ty Havlovy a čekají na
to, až se tématu někdo chopí a pořádně je zmapuje. V zásadě jde o to, že
Schwarzenberg neváhal podnikat neuvěřitelné právní kličky, aby podědil, co
se dalo a zrestituoval, co bylo možné.
A tak zatímco byl v roce 1960 adoptován svým v Rakousku žijícím strýcem
Jindřichem do hlubocko-krumlovské větve Schwarzenbergů, čímž se stal hlavním
představitelem rodu a z chudého šlechtice zámožným mužem, protože o dvacet
let později mohl dědit majetek v Rakousku, doma po "převratu" se zase hrdě
hlásil k biologické větvi, kterou opustil (orlické), protože se zde nabízely
pro změnu miliardové restituce.
Podle českého práva ale neměl na restituce nárok, pročež se Schwarzenberg
neváhal o majetek soudit a podařilo se mu prosadit, že bylo upřednostněno
rakouské právo. České právo totiž říká, že dědická práva po biologických
rodičích adopcí zanikají, kdežto rakouské právo je umožňuje. Navíc byl
Schwarzenberg adoptován jako dospělý, což české právo taktéž nezná. Neptejme
se, jak se to stalo, ale soud si vyslechl znalce na mezinárodní právo a
rozhodl se, že se bude postupovat podle práva rakouského. Schwarzenberg
tudíž zdědil podstatnou část majetku konfiskovaného orlické větvi a činí si
zálusk i na majetek zabavený na základě speciálního zákona "Lex
Schwarzenberg", byť se věc komplikuje rodinným sporem s nevlastní (taktéž
adoptovanou) sestrou Elizabeth von Pezold.
Je otázkou, do jaké míry pomohlo Schwarzenbergovi jeho výsadní postavení
nejbližšího spolupracovníka tehdejšího novopečeného prezidenta Václava Havla
v rozjitřené posametové době. Jisté je pouze to, že vyřízení restitučních
nároků se událo současně s jeho a Havlovou abdikací. Když se pak Havel stal
už jen českým prezidentem, Schwarzenberg s ním v jeho politické dráze
nepokračoval. Evidentně nebylo proč - majetek už byl doma.
Stejně tak lze vážně uvažovat o tom, že za Schwarzenbergovým lobbingem pro
Lisabonskou smlouvu stály opět tytéž majetkové zájmy, protože Listina práv
EU (která je součástí Lisabonské smlouvy) otevírá možnost pro restituce
konfiskovaného majetku a tudíž cestu k více než čtyřicetimiliardovému jmění,
které stát s odkazem na Lex Schwarzenberg (na který se restituce
nevztahovaly) stále vlastní. Někteří lidé z politických kruhů říkají, že
právě vidina tohoto tučného sousta je hlavní Schwarzenbergovou motivací a že
z ní vyplývají i jeho politické postoje ve vztahu k Evropské unii a k
sudetským Němcům.
KAREL SCHWARZENBERG UPLÁCEJÍCÍ
Aby mohl zrestituovat, musel i uplácet, jak později sám přiznal. "Nechme to
být. Nešlo o nic velikého. Ale jiná cesta prostě nebyla. Bylo to k uzoufání.
A po dvou letech, kdy se všechno zablokovalo... Nebyl to přímý úplatek, šlo
řekněme o jistou protislužbu. V té době jsem ještě vůbec nebyl v politice.
Dodnes z toho mám špatné svědomí," popsal po letech tento případ, když se
"dobrovolně" přiznal médiím. Byla totiž volební kampaň a jistý deník chtěl z
toho učinit velkou kauzu. Schwarzenberg ho předešel a raději se přiznal sám,
aby ostří kauzy otupil.
Že by z toho měl špatné svědomí, tomu ale nevěřme. Schwarzenberg si totiž z
ničeho nic nedělá. Nebyl to ostatně jediný mravní poklesek člověka, který se
díky svému urozenému původu a majetku, kvůli kterému prý nemá zapotřebí v
politice krást (říkají novináři), stal mediálně hýčkaným objektem se
svatozáří.
Pochybnosti nad podnikáním Karla Schwarzenberga vyvstaly už v roce 1997, kdy
Schwarzenbeg spolu se svým přítelem Zdeňkem Bakalou (Patria Finance) a
francouzskou firmou Pernond-Ricard koupil v privatizaci karlovarskou
Becherovku. Třebaže jejich nabídka byla až druhá nejvyšší, stát na
dramatickém jednání vlády přiklepl firmu Schwarzenbergovi a spol. většinou
jednoho hlasu. Pro hlasovali Schwarzenbergovi známí z ODA a KDU-ČSL.
Becherovce se ale příliš nevedlo a podnik, který měl v roce 1997 zisk 148
milionů, skončil za tři roky poté v mínusu až 140 milionů. Média tehdy psala
o tom, že se Becherovka tuneluje státu před očima.
Podivně dopadlo i hospodaření Nadace Bohemiae. Karel Schwarzenberg, který si
spolu s Miroslavem Kalouskem hraje na spořádaného hospodáře, v nadaci,
kterou v roce 1992 založil, figuroval jako výkonný ředitel. Rok po svém
založení přestala však nadace platit daně, aby poté skončila v konkursu s
dluhem 3 milionů - na daních. Z velkolepého plánu (v nadaci figurovala i
jména Vladimíra Dlouhého, Josefa Zieleniece, Michala Lobkowicze, Lucie
Pilipové nebo Jana Švejnara), jak do České republiky lákat zahraniční
investory, nezbylo vůbec nic. Otázka je, zda to vůbec někdy bylo v plánu.
Nedávno pak vyšlo najevo, že Schwarzenberg například v roce 2002 porušoval
mezinárodní zákaz prodeje ryb, když obcházel nařízení, podle kterého nebylo
možné prodávat ryby z jeho rybníků, dokud neprojdou laboratorními testy, aby
se vyloučila případná kontaminace malachitovou plísní, které v té době
zachvátila chovy v několik středoevropských zemích. Schwarzenbergovi se
nechtělo dlouho čekat na výsledky testů a tak raději ryby za miliony korun
prodal účelově zřízené firmě svého správce, na kterou se už zákaz
nevztahoval. Ryby tak prodával vesele dál, zatímco poctiví rybáři své ryby
testovali a přicházeli o zisky.
A příklad nejčerstvější, takřka včerejší: Jeden z nejbohatších lidí v zemi i
ve střední Evropě vůbec si na opravy svých rybníků žádá několikamilionové
dotace od státu. O půl roku ale přešvihnul termín, do kdy měl rybník
kolaudovat, pročež by měl tedy dotace správně navrátit. Ale zažádá si na
ministerstvu financí o pardon a jeho kamarád Miroslav Kalousek mu to
benevolentně promine. Nic se vracet nemusí.
Rovněž s přímostí a čestností to u Schwarzenberga nebude příliš slavné. Jeho
fanoušci museli být zklamáni, když politik sliboval odchod z vlády, pokud se
do ní navrátí neprávem obviněný, ale o to více médii vláčený předseda
KDU-ČSL Jiří Čunek. Čunek se vrátil, ale Schwarzenbergovi se z křesla šéfa
diplomacie nechtělo. Nedodržel tak slovo, které dál - buď já, nebo on.
Nakonec vše vyřešil šalamounsky - nechal si prý Čunka prověřit detektivní
kanceláří Kroll a tím si své setrvání v křesle ministra omluvil, protože
zjištění detektivů nic nezjistilo.
Tento případ, který na první pohled vypadá nevinně, ukazuje i další rysy
Karla Schwarzenberga. Jednak vyvolává nepříjemné otazníky, proč
Schwarzenberg nedůvěřoval českým orgánům a najal si na práci s citlivými
údaji státu cizí a netransparentní americkou detektivní agenturu, která má
úzké vazby na CIA a FBI (že před 11. zářím měl výkonný ředitel její
newyorské pobočky zodpovědnost za bezpečnost WTC, nyní ponechme stranou) a
nechal tak místopředsedu vlády a ministra Čunka lustrovat cizími detektivy
napojenými na zpravodajské služby. Nevystavil tak zemi bezpečnostnímu
riziku? můžeme se oprávněně ptát.
Za druhé případ Čunek ukázal podivnou symbiózu Schwarzenberga s Miroslavem
Kalouskem, která vznikla ještě před společným plánem sestavit virtuální
stranu TOP 09. Není totiž žádné tajemství, že o odchod Čunka z vlády a z
vysoké politiky usiloval především jeho stranický rival Miroslav Kalousek a
Karel Schwarzenberg, kterého se přitom spor nijak netýkal, mu sehrál onu
službičku, kdy si postavil hlavu a žádal odchod Čunka, jinak prý odejde sám.
Můžeme se tak ptát, co za to naopak Schwarzenberg chtěl od Kalouska. A nebo
je Schwarzenberg submisivní, nechává s sebou manipulovat a je loutkou v
Kalouskových rukou? Současný případ s Bátorou je tomu na chlup podobný.
Kalousek chce změny ve vládě nebo rovnou nové volby, a tak si za účelem
vyvolání vládní krize vybere zástupný problém, který se vzdáleně dotýká
Karla Schwarzenberga. A Schwarzenberg opět hraje divadlo, že pokud
(tentokrát pro změnu) Bátora neodejde, jeho strana ve vládě být nemusí. Opět
se můžeme ptát, proč to dělá a co za to bude chtít. Křeslo prezidenta? Účast
na obří ekologické zakázce? Nevím, to už by byly spekulace.
Ohromné Schwarzenbergovo bohatství přitom neustále roste. Rod Schwarzenbergů
je nejbohatším rodem ve střední Evropě. V Rakousku je druhým největším
soukromým majitelem lesů a mezi největší soukromé vlastníky lesů patří i v
Česku. Když mu bylo na počátku 90. let vytýkáno, že zrestituoval, co mohl,
bránil se tvrzením, že zpět získal jenom část. To může být pravda, ale málo
to rozhodně není. Bilance restitucí je totiž pozoruhodná: Orlík, Čimelice,
Sedlec, Dřevíč, dva činžovní domy, palác na Novém Městě v Praze, padesátka
menších budov, 9500 hektarů lesů a rybníků. To však bylo v devadesátých
letech.
Další a další pozemky stále nakupuje. Je to jeho vášeň. Ve svém majetkovém
přiznání za předloňský rok uvedl, že si jich za rok pořídil hned třiadvacet
dalších, především v jižních a středních Čechách. Podle jiných zdrojů
skupuje ve velkém i pozemky na západě Čech. Někdo by se měl investigativně
podívat, co všechno Schwarzenbergovi dnes patří. Pak bychom se možná divili.
KAREL SCHWARZENBERG ZRAZUJÍCÍ
Někteří z nás by toto vše mohli Schwarzenbergovi odpustit. Touha hromadit
majetek je politikům blízká a málokdo lákání bohatství odolá - dokonce ani
ten ne, kdo se zdá být nadosmrti zabezpečen. S jídlem roste chuť a šlechtici
mají rozšiřování vlivu a bohatství jaksi ve své modré krvi. Nevadí mi
politici, kteří hromadí majetek, protože alespoň nemají čas na zrádcovskou
politiku. Nejhorší je ale politik, který hromadí majetek a ještě u toho
zrazuje národ. A to je případ Karla Schwarzenberga.
Často vyčítá politický turismus, ale podívejme se, kterými stranami prošel
Karel Schwarzenberg, aby se dostal na své vytoužené místo šéfa diplomacie. V
senátních volbách 2004 byl nominován US-DEU, jinak byl ale až do zániku
strany členem ODA. Finančně podporoval KDU-ČSL, spolu s dalšími
pravdoláskaři chtěl založit stranu Cesta změny, poté se stal výkladní skříní
Strany zelených (než se s ní rozkmotřil, protože zradil její program), aby
si nakonec založil vlastní stranu TOP 09. Zajímavé je, že ještě dříve, než
byl zvolen do křesla ministra zahraničí, žádali v době kolem složitého
sestavování vlády po volbách 2006 někteří "věční petenti" v otevřeném dopise
pro Schwarzenberga místo ministra kultury. Viewegh, Černý, Svěrák, Peňás a
další tehdy tvrdili, že ať už se sestaví vláda taková nebo maková, noblesní
šlechtic by tam neměl chybět a pomohl by napravit údajně poškozenou
politickou reputaci země. Vidíme tedy, že zde byly snahy Schwarzenberga za
každou cenu instalovat do nějaké nové role, což se nakonec podařilo.
Zdá se ale, jakoby tento pán ve svém novém angažmá sloužil všem jiným, než
jen českým zájmům. Tu Německu (klidně by jim prodal naše památky), tu
Sudetským Němcům (proč by ne, když má sídlo v bavorském Scheinfeldu a je
světoobčan, který nějaké hranice státu příliš neřeší), tu Izraeli (má pověst
nejvíce proizraelského ministra zahraničí Sedmadvacítky), tu Bruselu (o tom
darmo mluvit) či Spojeným státům (podpora radaru - a nebuďme naivní, tyto
věci se nedělají zadarmo, podpora teroristického státu Kosovo, podpora války
v Afghánistánu, brojení proti zemím, které USA tradičně nemají rády - Barma,
Rusko, Kuba apod.)
Snad nejmarkantněji je Schwarzenbergovo posluhování mocným tohoto světa
vidět na jeho blízkých vztazích s Bilderberg Group, soukromou vlivovou
nadnárodní elitářskou organizací jednoho z nejbohatších mužů planety a
nenapravitelného globalisty Davida Rockefellera. Schwarzenberg tajně
navštívil (a až posléze byl nucen přiznat účast na) schůzi Bilderberg Group
v roce 2008 v USA. V čem se ale liší od dalších pravdoláskařských
postaviček, které na podobnou konferenci také zavítaly (Žantovský, Pehe
aj.), je to, že Schwarzenberg absolvoval podobných konferencí Bilderbergu
hned několik. Mezi méně známé informace patří ta, že svoji premiéru na
Bilderbergu si odbyl už v roce 1979 a dále ještě navštívil schůzky v letech
1980 a 1981, jak vyplývá z dodnes dohledatelných seznamů účastníků. Důvod,
proč to o něm nebylo dříve známo, je prostý - nikdo ho tehdy nehledal pod
jeho celým jménem a coby zástupce Rakouska, kde žil a žije. Karla
Schwarzenberga, který se celým jménem zove Karl Johannes Nepomuk Josef
Norbert Friedrich Antonius Wratislaw Mena von Schwarzenberg, najdeme v
těchto seznamech jako "knížete" nebo také "prince" Karl J. Schwarzenberga z
Rakouska. Seznamy prozrazují i to, že byl na setkání jako pozorovatel či
přihlížející (observer).
Jakkoli může členství v podobných nadnárodních organizacích na někoho
působit jako prestižní záležitost, je ve skutečnosti známkou toho, že
politik neslouží zájmům své země, ale je vázán ohledy na své "spolubratry" z
této politické "lóže". Protože skupina Bilderberg je bezesporu nástrojem pro
uskutečňování agendy Nového světového řádu a usiluje o světovou vládu,
jejímž předpokladem je vytunelování pravomocí a posléze úplné zrušení
národních států, existuje důvodné podezření, že se Schwarzenberg členstvím v
těchto organizacích a svými politickými kroky dopouští poškozování českých
národních zájmů. Když totiž Schwarzenbergovo počínání sledujeme, vidíme, že
k České republice je loajální jen někdy, a to často spíše proto, aby zakryl
neloajalitu v jiných, daleko podstatnějších případech. Dokonce bychom se
mohli ptát, zda nebyl přímo za tímto účelem podobnými skupinami jako je
Bilderberg dosazen - to je legitimní otázka.
Krom toho se Schwarzenberg účastní zasedání Trilaterální komise, což je
dceřiná společnost Bilderbergu. Podle židovské tiskové agentury JTA má také
blízko k židozednářskému řádu B´nai B´rith, což by vysvětlovalo jeho
proizraelskou politiku, která nemá v Evropě obdoby. Toto téma by ostatně
stálo za zmapování, vzpomeňme jen na jeho neúspěšnou misi do Izraele,
obhajobu operace Lité olovo, ale i snahy zorganizovat spolu s Alexandrem
Vondrou historický summit EU-Izrael, k čemuž nedošlo jen díky neochotě na
straně Bruselu. Bývalá europoslankyně Jana Bobošíková dokonce prozradila, že
stejná dvojice politiků dala přednost izraelským před českými zájmy, když
Topolánkovo potenciální předsednictví Středomořské unii (a tím podporu
domácímu exportu do zemí kolem Středozemního moře) vyměnila za možnost
vycestovat si na "mírovou misi" do Izraele. Proizraelské sentimenty mají
Schwarzenbergové zřejmě v rodině, protože podle téhož článku z JTA měl
"Schwarzenbergův otec těsné vazby na židovské podnikatele a byl častým
hostem na akcích B´nai B´rith v Praze a první izraelská ambasáda v
Československu - a jedna z prvních izraelských ambasád na světě vůbec - byla
otevřena v domě Schwarzenbergových rodičů na pražské Voršilské ulici v
květnu 1948." Na tom není nic špatného, ale vědět bychom to měli.
Notoricky známé je Schwarzenbergovo poklonkování Bruselu, respektive Francii
a Berlínu a odezírání jim z úst a posléze urychlená realizace těchto
vyslovených i nevyslovených přání. Tak najdeme Schwarzenberga mezi
nejfanatičtějšími zastánci Lisabonské smlouvy, vidíme Schwarzenberga, který
ve prospěch cizích mocností zavírá české ambasády všude po světě, skandálně
vykládá v zahraničí o tom, jak jsou Benešovy dekrety protiústavní a že je
nezruší jen proto, že zrušit nejdou (ale kdyby to šlo, neváhal by), jak
horuje pro současnou novelu Lisabonské smlouvy a všechny bláznivé nápady na
tzv. hospodářskou vládu EU, které přicházejí z Bruselu. Viděli jsme ho, jak
byl nejšťastnější během českého předsednictví Radě EU a jak byl naopak
nešťastný z toho, když vláda padla a on o místo přišel. Viděli jsme, jak
urputně bojoval o vliv na českou pozici vůči Bruselu ve sporu se samotným
premiérem o kompetence. A třebaže už je starý a několikrát údajně zkolaboval
na zasedání vlády, neváhal založit novou stranu, aby se do ztracené pozice
vrátil, když viděl, že strana, kterou se svými pravdoláskařskými kumpány pro
své cíle zneužil prvně (SZ), je po jejich devastačním působení zcela
nepoužitelná. To, že se spojil se skandály opředeným Miroslavem Kalouskem,
není projev žádné politické naivity nebo krátkozrakosti - oba politici si
totiž ve své až chorobné touze po moci mohou podat ruce.
Zmínit by se měla i podivná Schwarzenbergova role v omluvě sudetským Němcům
a ve vyjednávání s nimi. Schwarzenberga zde usvědčuje jeho vlastní
životopisná kniha, kterou napsala redaktorka jeho vídeňského časopisu Profit
(takový rakouský Respekt), čili životopis autorizovaný a ryze oslavný, ve
kterém se dočteme o tom, kterak Schwarzenberg navrhoval dokonce úplné
navrácení majetku i návrat samotných sudetských Němců a další
nepředstavitelné jednostranné kroky, které jen díky neprůchodnosti na českém
politickém kolbišti nakonec nedošly naplnění. Zřejmě ale chtěl, aby toto
jeho počínání bylo pro budoucí generace zdokumentováno a tak se jím rád
svému životopisci pochlubil.
Bylo to v květnu 1991, kdy Václav Havel společně s německým kancléřem
Helmutem Kohlem vypracoval v rozhovoru mezi čtyřma očima pětibodový balíček.
Ten mimo jiné navrhoval pro sudetské Němce možnost návratu, získání státního
občanství a na jeho základě i možnost získat prostřednictvím kuponové
privatizace půdu a majetek. Nabídka to byla tak velkorysá, že ji Havel
raději ani nepředstavil veřejnosti. Naštěstí pro republiku neinformoval ani
Kohl o tomto návrhu svého ministra zahraničí ani předáka sudetských Němců,
čímž nechal návrh vyznít do ztracena. Iniciátorem těchto jednání byl právě
Schwarzenberg. Protože českoněmecké rozhovory kvůli tomu uvízly na mrtvém
bodě (bylo tehdy léto 1991), Havel opět vybavil svého kancléře potřebnými
kompetencemi a vyslal ho do Kohlova letního sídla v St. Gilgen, aby
rozhovory oživil. Jednání probíhala i na schwarzenbergském sídle v bavorském
Scheinfeldu. A byl to opět Schwarzenberg, který stál za s rozpaky přijímaným
Havlovým gestem, které učinil ještě předtím, než se stal československým
prezidentem. Soukromý dopis tehdejšímu prezidentovi Spolkové republiky
Německo Richardu von Weizsäckerovi, ve kterém se Havel omluvil sudetským
Němcům za poválečný odsun, proběhl prý na Schwarzenbergovo doporučení.
***
Ve výčtu Schwarzenbergových kroků, které nejsou selháním, ale nejspíše
promyšlenými úkoly na zadání jeho zahraničních přátel, bychom mohli
pokračovat. Pro tuto chvíli toho ale nechme a zakončeme otázkou.
=